Proč stát chrání i neoprávněné uživatele bytu?

Běh na dlouhou trať. Tak by se dala popsat snaha majitelů bytů bránit svůj majetek před neoprávněnými uživateli.

Nejprve tři zprávy z černé kroniky, kde náleží Polici ČR rozhodně palec nahoru:

V letošním červnu 2023 došlo na trase Plzeň - Praha Smíchov k „vlakové krádeži“ násilím vypůjčených sportovních bot v ceně 6000,- Kč.  Policii se podařilo prakticky ihned pachatele ztotožnit a začít během 48 hodin vyšetřovat spáchání loupeže.

V brněnské restauraci senior vytrvale odmítal zaplatit svou útratu 1.349,- Kč. Přivolaná hlídka vyprovodila neplatiče z podniku a případ postoupila do správního řízení, kde mu za majetkový přestupek hrozí pokuta do 50 tisíc korun.  

Před pár měsíci zjistila Policie ČR, že se na pražském okruhu pohybují dvě vozidla odcizené z vídeňské půjčovny- zásahová jednotka ihned zablokovala magistrálu a zajistila neoprávněné uživatele obou aut. Oba vozy Audi byly následně vráceny jejich rakouskému majiteli.

Čeští pronajímatelé bytů – v hodnotě násobně vyšší než je cena zánovního vozidla ingolstadtského výrobce – však mají zcela jiné zkušenosti se stíháním zlodějů svého majetku.

I když bylo Nejvyšším soudem již před lety, letos pak znova, konstatováno, že vědomé užívání bytu bývalým (a toto přídavné jméno je velmi důležité) nájemníkem bytu je naplněním skutkové podstaty přečinu podle § 208 trestního zákoníku („Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem ...“), tak orgány činné v trestním řízení pachatele této trestné činnosti velmi často vyviňují.

Neoprávní uživatelé (si) byt dále užívají

Rozmohl se nám tady totiž takový nešvar – nájemníci, kterým skončil nájem bytu (uplynutím doby nájmu či uplynutím výpovědní lhůty dané typem výpovědi) odmítají byt opustit. Nijak nerozporují, že jim nájem skutečně skončil, ale z řady důvodů jim připadá nejjednodušší dále bydlet protiprávně, proti vůli majitele a bez jakékoliv náhrady v místě svého posledního nájmu. Jednoho dne se tedy z nájemníků, kterým po právu náleží zvýšená ochrana, stávají „neoprávnění uživatelé bytu“. Těm by však již žádná obdobná ochrana náležet neměla!   

V radě zemí světa přichází u takto jednoduchých případů ke slovu autorita státu, zosobněná strážníkem, policistou či šerifem. Ti neoprávněného uživatele cizího bytu jednoduše vykáží. Pisatel má osobní dobrou zkušenost, že se tak děje i v řadě českých krajů (HK, ÚK). Policie ČR se seznámí se situací a s předloženými písemnými dokumenty, které v bytě nalézající se neoprávněný uživatel ani nerozporuje. A následně vyzve nezvaného hosta k opuštění cizího bytu. Byt si pak převezme do své sféry vlivu jeho majitel a případ končí pro neoprávněného uživatele nejčastěji nějakou podmínkou či veřejnými pracemi uloženými trestním příkazem.

Vymahatelnost práva a Policie ČR

V řadě míst, Prahu nevyjímaje, má však Policie ČR či Státní zastupitelství právní názor jiný.
Zde na neoprávněného uživatele bytu (a místo „užívání“ si často dosaďme „devastace“) hledí, jako by jim dále příslušela ochrana náležející pouze řádným nájemníkům. A dodají, že přes několikaměsíční neoprávněné užívání či škody ve výši mnoha desítek tisíc – „… se nejedná o trestný čin, byť jednáním neoprávněného uživatele byly formální znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru naplněny."  
Trestní oznámení se ihned či následně odkládají, policisté odmítnou přijet na místo přečinu a místo toho „radí“, aby jednoznačné páchání trestné činnosti pronajímatel řešil podáním občanskoprávní žaloby na vyklizení bytu. Takový postup dává squaterovi rok, dva či tři pohodlného užívání bytu zdarma a navíc silné vědomí, že přes pokračování ve vědomém páchání trestného činu je dále pod ochranou Policie ČR. Státní zástupci v odůvodnění dokonce neváhají dávat nepravdivé rady. Např. o tom, že v rámci žaloby na vyklizení může soud, na žádost majitele, vydat tzv. předběžné opatření a dosáhnout tak velmi rychlé nápravy. Není nám známo, že by nějaký soud takový rychlý verdikt vydal a MS v Praze podrobně dovodil, proč soudy předběžné opatření vydat nemohou!  Majitelé, dlouhodobě zbavení svého užívacího práva, jsou tak nadále odkazování na „řešení“, které „přináší zásah státu pozdě“ a vznikají jim po dlouhou dobu značné škody. Což je splnění podmínky pro přiměřenou aplikaci §14 občanského zákoníku. A první soudy, např. Ústecký krajský soud, se již zastaly majitelů, kteří sami vykázali neoprávněné uživatele své nemovitosti a zamítly tak žaloby podané na ně státním zastupitelstvím.
Domnívám se, že pro fungující trh s nájemním bydlením je vymahatelnost práva nutnou podmínkou (možná dokonce tou nejdůležitější) a nelze jí ad hoc suplovat svépomocí.

Bezmoc majitele bytu

V takové situaci je majitel nejen přinucen bezmocně sledovat exploataci svého bytu, ale je navíc povinen (a to již pod zcela reálnou hrozbou trestního stíhání) zajišťovat, dodávat a hradit všechny služby spojené s tímto neoprávněným užíváním bytu! Tedy platit vodu, teplo a teplou vodu prostřednictvím ÚT, odvoz odpadků, osvětlení a úklid domu atd.)
Vraťme se k úvodu článku – v případě obdobné shovívavosti by obě Audiny nejenže nebyly zabaveny neoprávněným uživatelům, ale půjčovna by byla vyzvána k podání občanskoprávní žaloby a po dobu dalších několika let by byla povinna starat se o servis, platit pojištění, dolévat provozní kapaliny či občas nechat auto umýt – aby zároveň bezmocně sledovala, jak jsou auta devastována a ztrácí na hodnotě.
A distributoři plynu či elektrické energie by při neoprávněných odběrech také asi neuvítali změnu zákona v tom smyslu, aby místo tří výzev dlužníkovi potřebovali rozsudek v právní moci a k tomu novou povinnost roky dodávat plyn či elektrickou energii i bez jakékoliv úhrady.

Konkrétní případ na Praze 4 – přetrvávající dluh 50 tis. korun, okamžitá výpověď dle §2291, nerespektování výpovědi, třicet šest měsíců chození po soudech. Během doby řešení občanskoprávních žalob se jistina původního dluhu navýšila desetinásobně! Všechny žaloby byly pravomocně pronajímatelem vyhrané, přesto soudy uloženou povinnost byt vyklidit žádný z obou bývalých spolunájemců nesplnil. Následně podané trestní oznámení na obě osoby Policie ČR odkládá, okresní státní zastupitelství jim to po stížnosti pronajímatele vrací k prošetření, Policie ČR půl roku vyšetřuje jen prvního bývalého nájemce (druhého ani po 15 měsících dosud nevyslechla) a následně znovu případ odložila, okresní státní zastupitelství jim napodruhé postup schvaluje, nadřízené městské státní zastupitelství stále několik měsíců posuzuje další stížnost na postup Policie ČR a okresního státního zastupitelství.

A jak to končí

Že byt, nakonec zpřístupněný exekutorem, potřeboval opravu za více než čtvrt miliónu korun, je nepřekvapivé. Stejně jako to, že exekutorům se zatím nepodařilo získat z neoprávněných uživatelů ani jedinou korunu.
Celková škoda je více než dvanáctinásobná – ve srovnání s okamžikem, kdy se majitel poprvé obrátil na stát s požadavkem, aby bylo účinně zabráněno dalšímu neoprávněnému užívání.

Bohužel, podobných případů vědomého (a beze vší pochybností neoprávněného a protiprávního) užívání bytů přibývá. A to i v případě bývalých nájemců, kteří se dostali z řady objektivních i subjektivních důvodů do svízelné situace, kterou úřad práce „vyřešil“ okamžitým odebráním příspěvku na bydlení, na kterém byli fatálně závislí.
Sociální pracovníci, kteří jim nemohou nabídnout žádnou jinou možnost naplnění jejich bytové potřeby, jim pak dokonce začasté poradí – zůstaňte i po skončení nájmu v bytě a vyčkejte až soud pravomocně rozhodne o vašem vystěhování. Je jim jasné, že je jedno, jestli jejich klient dluží čtyřicet nebo tři sta tisíc. V určitém okamžiku totiž nastane situace, kterou sociální odbory, nadace či poradny už „umí řešit“ - vždyť vyplnění a podání žádosti k soudu o oddlužení je tak jednoduché.

Nutně to vede k tomu, že řada pronajímatelů s podobnou zkušeností již ani své byty na trhu  za obvyklých podmínek raději ani nenabízí.

„Po uzávěrce“
Pronajímatel je po více než třech letech předvolán k novému soudu, nyní ale jako zažalovaný. Bývalý nájemce údajně podvodem vylákal od důvěřivce krátkodobou půjčku 70 tis. aby uhradil část původního dluhu 120 tis. na nájemném a tak se pokusil odvrátit výpověď. Peníze věřiteli nevrátil a ten se nyní domáhá navrácení sedmi desítek tisíc korun po  pronajímateli. V případě pronájmu tohoto jednoho bytu, má tento nový spor již sedmé číslo jednací …